Kamenování žen dle islámu?

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného

Muslimka se podívá na jiného muže a hned ji čeká ukamenování?

Samozřejmě nesmysl.

V islámu sice existuje pozemský trest za mimomanželský pohlavní styk, jeho vykonání však podléhá velmi přísným podmínkám. Tento trest lze uplatnit pouze v muslimské zemi s fungující islámskou vládou a šaríatským soudním systémem a vykonávají jej výhradně příslušné orgány, nikoli jednotlivci. Platí pro muže i ženy stejně.

Druhy trestů a jejich podmínky

Za mimomanželský pohlavní styk jsou v klasických pramenech uváděny dvě možnosti trestu: kamenování nebo sto ran bičem (případně i vyhoštění), o nichž rozhoduje soudce. Výše trestu závisí na tom, zda je provinilec svobodný, nebo ženatý/vdaná. Každý případ se posuzuje individuálně.

Trest nelze vykonat na základě drbů či nepodložených obvinění. Vina musí být jasně prokázána bez pochybnosti. Klasická podmínka důkazu je svědectví čtyř očitých svědků, kteří viděli samotný akt pohlavního styku. Pokud by se prokázalo, že některý svědek lhal, všichni svědci by nesli trest za pomluvu. Tyto podmínky činí splnění důkazního břemene v praxi téměř nemožným, což ukazuje důraz na ochranu před křivdou.

Z doby proroka Muhammada (mír s ním) není zaznamenán jediný případ ukamenování na základě svědectví čtyř osob.

Dobrovolné přiznání a jeho odvolání

Pokud se člověk dobrovolně přizná, a následně během výkonu trestu přiznání odvolá, trest se okamžitě ruší a další postup je na soudci. Vyprávění z doby Proroka (mír s ním) uvádějí, že případy kamenování se uskutečnily výhradně na základě opakovaného a dobrovolného přiznání.

Proč by se někdo sám přiznal?

Věřící může hřích hluboce litovat a toužit po očistě už na tomto světě, aby předstoupil před Boha čistý.

Těhotenství mimo manželství

Těhotenství může být indicií mimomanželského styku, ale konečné rozhodnutí závisí na výpovědi ženy a posouzení soudu. Soudce rozhoduje případ od případu.

Znásilnění

Znásilnění je odporný a zavrženíhodný čin. Podle názorů řady islámských učenců mu může náležet nejpřísnější trest (smrt). Žena v takovém případě není viníkem, ale obětí, která si zaslouží ochranu a spravedlnost.

Soukromé hříchy a veřejné pořádky

Mimomanželský pohlavní styk existuje všude na světě, i v muslimských zemích. Pokud však nikdo nepodá žalobu k islámskému soudu (v muslimském státě s islámskou vládou a šaríatským soudnictvím), zůstává věc mezi člověkem a Bohem. Nikdo nemá právo brát „spravedlnost“ do vlastních rukou.

Obecně je v muslimských společnostech mimomanželský styk považován za soukromou záležitost, o níž se nemluví. Veřejné vztahy typu „přítel/přítelkyně“ nejsou společensky přijímány. Muslim má své hříchy skrývat a činit pokání.

Proč islám tak trvá na manželství?

Zákaz mimomanželského styku má chránit důstojnost, rodinu a spravedlnost. Pro přirozené sexuální potřeby stanovuje islám manželství s jasně danými právy a povinnostmi pro muže i ženy. Manželství chrání jednotlivce i společnost a přispívá ke stabilitě.

Mimomanželský styk je velký hřích. Muslim, který se jej dopustí, má činit pokání a usilovat o nápravu - bez ohledu na to, kde žije. Před Bohem je každý zodpovědný sám za sebe.

Jak si může někdo vzít člověka, kterého pořádně nezná?

V islámu je důležité, aby si muž a žena vzájemně padli do oka a shodli se v základních hodnotách. Slouží k tomu i manželská smlouva, do níž mohou zahrnout své podmínky. Islám neklade důraz na nekonečné „chození“ a zkoušení, ale na čistotu vztahu a zodpovědné rozhodnutí. Skutečný charakter se často ukáže až v soužití - i po letech mohou vztahy skončit, proto islamští učenci zdůrazňují zbožný záměr, jasné dohody a vyhýbání se hříchu.

Zásnuby

Zásnuby nejsou islámský rituál, ale kulturní tradice. Samotné „zasnoubení“ nezakládá povolený intimní vztah - žena je pro muže stále cizí a naopak. Manželské práva a povinnosti vznikají až uzavřením manželské smlouvy.

Nedají si muslimové před svatbou ani pusu?

Z hlediska islámského práva ne - projevy intimní náklonnosti mimo manželství jsou nepovolené. Pokud se přesto něco stalo, je to osobní záležitost mezi nimi a Bohem. Důležité je, že uzavřeli manželství a žijí podle něj; co bylo předtím, nepatří na veřejnost.

A Bůh ví nejlépe.