Můj přítel muslim

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného

Můj přítel říká, že si mě může vzít, jen pokud budu muslimka…

Můj přítel tvrdí, že si mě vezme, pouze když konvertuji k islámu. Milujeme se, plánujeme společný život a požádal mě, abych časem přijala islám. Nejsem si však jistá, že to chci udělat.

Poznali jsme se na sociálních sítích a naše láska je silná. Plánuji za ním letět do jeho země, kde se chceme vzít. Přítel ale trvá na tom, že jeho děti musí vychovávat muslimka, a tvrdí, že by nebylo vhodné, aby jejich matka věřila například tomu, že Ježíš je Syn Boží. Proto na mě tlačí, abych konvertovala.

Přítel je hodný a vážím si ho; jeho víra mi nevadí. Problémem však není jen otázka konverze. Nechce, abych pracovala - chce, abych byla doma a věnovala se domácnosti a dětem. Já si ale takový život nepředstavovala. Vystudovala jsem obor, který mě naplňuje, a chci v něm pokračovat i po svatbě. Nechci přijít o člověka, kterého miluji, ale zároveň nechci opustit své hodnoty a životní cíle.

Co k tomu říká islám a zdravý rozum

Muslim si podle klasického výkladu může vzít křesťanku nebo židovku - tedy není pravda, že si „nesmí vzít nemuslimku“. Zcela jistě si však nemůže vzít ateistku. Přesto nemá žádné právo požadovat po partnerce, aby konvertovala k islámu.

Muž, který chce muslimku, by si ji měl hledat v muslimské komunitě nebo ve své zemi, aby byl vztah od počátku povolený. Hřešit, žít mimo manželství a pak po partnerce vyžadovat konverzi „kvůli pohodlí“, je nesmysl. To je jeho problém, ne její. Žena nemá povinnost měnit svou víru ani přizpůsobovat svůj život jeho požadavkům.

Podle islámu se od muže očekává, že manželce svou víru vysvětlí a bude dobrým příkladem - kvůli ní i dětem. Konverze je pouze osobní víra v srdci člověka. K islámu se nepřinucuje, děje se jen tehdy, když člověk skutečně uvěří. Muslim je navíc povinen respektovat náboženství druhých; urážky či nátlak jsou projevem neznalosti a špatného charakteru.

Hodnoty a životní modely ve vztahu

Každý vztah má stát na vzájemné přitažlivosti a porozumění. Muž má právo popsat svůj vysněný rodinný model - a žena má stejné právo sdílet své představy. Pokud se partneři neshodnou na tak zásadních věcech (víra, práce, děti, role v domácnosti), nemá smysl pokračovat „na sílu“ - pravděpodobně to nebude fungovat.

Někteří muži preferují, aby žena byla doma, jiní nikoli. Stejně tak některé ženy tento model chtějí, jiné ne. Žena, která chce pracovat, by si měla hledat partnera, který ji bude podporovat. Důležité je, aby si pár vybral takový model, který vyhovuje oběma, a vztah stál na respektu.

Když muslim miluje nemuslimku

Muž, který se zamiluje do nemuslimky, by měl v první řadě usilovat o sňatek a vyhnout se hříchu. Měl by být dobrým příkladem své víry a chovat se k ní co nejlépe. Zda manželka časem uvěří, je pouze mezi ní a Bohem.

Žena, na kterou je vyvíjen nátlak a vztah je podmíněn konverzí, by se měla upřímně zamyslet, zda chce být s někým, kdo vyžaduje krok, kterému ona sama nevěří. Upřímné rozhodnutí ve víře nelze vynutit; vztahy založené na nátlaku často končí špatně a mohou zanechat negativní dojem i o náboženství.

Praktické upozornění pro ženy

Milé ženy, nedělejte něco, čemu nevěříte, čemu nerozumíte nebo co je vám nepříjemné. Pokud vás muž skutečně miluje a je s vámi šťastný, vezme si vás i s vaším náboženstvím a bude vás respektovat. Seznamte se s islámem, ptejte se - ale rozhodnutí je jen na vás.

Zároveň myslete na realitu: islám se stane součástí vašeho života i tehdy, když muslimkou nebudete. Pokud si neumíte představit domácnost bez vepřového a alkoholu, výchovu dětí v islámu nebo běžnou modlitbu doma, může být poctivé zvážit, zda vztah vůbec rozvíjet. Upřímnost šetří srdce na obou stranách. Hodně štěstí!

Proč si někteří muži tolik přejí, aby jejich žena byla muslimkou?

Většina muslimů by to přivítala, ale rozumní muži chápou, že to není jen o nich. Vybrali si nemuslimku - a nechají věci plynout s důvěrou v Boha. Jiní se mylně domnívají, že víru lze „zajistit“ nátlakem; to je špatně.

Často v tom hraje roli strach. Zamilovanost netrvá věčně a to, s čím žena souhlasila na začátku, může být později problém. Lidé se mění. Muž může po letech víru brát vážněji a začne řešit alkohol v lednici, vánoční výzdobu, bary či jiné zvyky - a přichází střety. To není výčitka, to je realita lidského zrání.

Proto mnoho učenců nedoporučuje sňatek s nemuslimkou, i kdyby byla velmi hodná. Pro věřícího muže je nejbezpečnější volbou zbožná, praktikující muslimka, která mu v náboženství rozumí a podporuje ho: u dětí nehrozí spory o halal stravu, modlitbu, půst, hidžáb či náboženskou výchovu. I v případě rozvodu má větší jistotu, že islámská výchova dětí zůstane zachována, protože vliv matky bývá každodenně silnější.

Znáte osobně někoho, kdo dal přednost muslimce před nemuslimkou?

Ano, takových mužů je mnoho - nechtěli riskovat a rovnou hledali muslimku.

Vždyť existuje spousta muslimek, které islám nezajímá…

To je pravda. Řeč je však o praktikujících muslimkách, které dobře znají své náboženství a snaží se podle něj žít. Nikdo netvrdí, že každá muslimka je automaticky ideální. Důležité je vnitřní přesvědčení, charakter a praxe víry - právě to přináší do rodiny stabilitu a harmonii.

A co když žena konvertuje jen kvůli manželovi?

Manžel se možná potěší, ale ona bude žít ve lži. Přetvářka dlouhodobě nefunguje; každý chce žít podle toho, čemu věří. Je otázkou času, kdy to praskne. Upřímnější je říct: „Nechci konvertovat.“ Rozumný muž si takové poctivosti váží - a pak je na něm, zda to přijme, nebo půjde jinou cestou.

A Bůh ví nejlépe.