Rozvod v islámu?

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného 

Rozvod v islámu existuje, ale pro každého muslima by měl být až poslední možností. Pokud je to možné, měli by se partneři pokusit své manželství zachránit. Pokud to není možné, mají právo na rozvod jak muž, tak žena, přičemž každý z nich má v tomto procesu svá práva a povinnosti.

V islámu se rozvod obecně dělí do dvou kategorií: rozvod ze strany muže, nazývaný talaq, a rozvod ze strany ženy, nazývaný chula. Pokud se rozvádí muž, je povinen se o ženu starat po dobu tří měsíců a žena si ponechává věno, které jí při sňatku daroval. Pokud o rozvod požádá žena, vrací věno a nemá nárok na to, aby se o ni muž dále staral.

Rozvod ze strany muže (talaq):

• Muž se nemůže rozvést se svou ženou kdykoli se mu zlíbí. Rozvod je zakázán během její menstruace, mezi menstruacemi, pokud s ní měl pohlavní styk, a během šestinedělí.
• Muž se se svou ženou může rozvést maximálně třikrát. Pokud se rozvede jednou a chce svou manželku zpět během její čekací lhůty (tři měsíce nebo tři periody), mohou se k sobě vrátit bez nové manželské smlouvy. Pokud čekací lhůta uplynula, musí uzavřít novou manželskou smlouvu. Totéž platí i pro druhý rozvod. Po třetím rozvodu je však rozvod definitivní a návrat k původnímu manželovi není možný. Pokud by se přesto chtěli vrátit k sobě, žena se musí nejprve provdat za jiného muže, mít s ním pohlavní styk a teprve poté, co se s ním rozvede, se může případně vrátit k bývalému manželovi. Toto však nesmí být plánované, jinak by to bylo považováno za hřích.
• Muž, který vyřkne všechna tři prohlášení o rozvodu najednou, nejedná správně. Názory učenců se liší v tom, zda se to počítá jako první rozvod nebo jako definitivní rozvod.
• Muž se může se ženou rozvést i během těhotenství, avšak až do porodu je povinen se o ni finančně starat. Během kojení je také povinen přispívat ženě na výživu, poté se jeho povinnosti vztahují pouze k dítěti.

Rozvod ze strany ženy (chula):

• Žena může požádat o rozvod, přičemž důvod musí být rozumný – například pokud se o ni manžel nestará, je agresivní, bije ji, nebo je jí odporný a na tomto základě mají vážné problémy. Komplikované případy řeší příslušné orgány.
• Žena, která požádala o rozvod, se může ke svému bývalému manželovi vrátit. Pokud nevypršela čekací lhůta (u chuly je to jeden měsíc nebo jedna perioda), může se vrátit bez nové manželské smlouvy. Pokud čekací lhůta uplynula, je nutné uzavřít novou smlouvu, aby byl svazek platný. Názory učenců se liší v tom, zda má i žena omezený počet žádostí o rozvod.
• Během čekací lhůty se žena nesmí provdat za jiného muže.

A jak je to s dětmi?

Při sporech o děti po rozvodu je rozhodování vždy individuální, protože v islámu neexistuje žádný definitivní zákon o tom, komu děti patří. Matka i otec mají na děti plné právo. Rozhoduje se především podle toho, u koho se děti budou mít lépe a kde bude zajištěna islámská výchova - o tom rozhoduje islámský soud.

Pokud jsou děti starší, mají právo si vybrat, s kým chtějí žít, což neznamená, že by zavrhly druhého rodiče. Podle názorů učenců má matka obecně větší právo na děti, zejména když jsou malé, pokud jsou rodiče rozumní a dokážou se domluvit. S přibývajícím věkem dětí je často důležitější i zapojení otce, který má větší autoritu.

V islámu se i po rozvodu oba rodiče musí podílet na výchově svých dětí a nikdo z nich nesmí tomu druhému bránit. Otec je povinen se o děti finančně starat stejně, jako kdyby s nimi žil. Pouhé přispívání určitou částkou, zatímco matka by nesla veškerou péči, jak je tomu v některých zemích (například v ČR), v islámu neexistuje a je považováno za hřích.

A co když se žena znovu vdá?

Podle islámu by v takovém případě měly děti zůstat u svého otce, případně u jedné z babiček nebo tet. Pokud však nový manžel matky souhlasí s tím, aby děti žily s nimi, a nebude bránit kontaktu s jejich otcem, je to v pořádku.

V praxi existuje mnoho muslimů, kteří vychovávají nevlastní děti a vnímají to jako dobrý skutek - kéž je Bůh odmění.

Je rozdíl mezi matkou muslimkou a nemuslimkou?

Obecně platí, že většina učenců se shoduje, že je lepší, aby děti zůstaly u otce, protože jedině tak bude zajištěna stoprocentní islámská výchova.

Menšina učenců však zastává názor, že pokud matka umožní otci vychovávat děti v duchu islámu a sama bude respektovat islámské zásady (nebude jim dávat vepřové, zakazovat modlitbu, půst v ramadánu, hidžáb apod.), je to přijatelné. Pokud by však matka bránila otci ve výchově dětí podle islámu, měl by otec usilovat o jejich svěření do své péče.

Pokud je matka špatná - nestará se o děti, nebo je závislá na alkoholu či drogách - děti automaticky patří otci, ať už je muslimka, nebo ne. Naopak, pokud je otec tyran, alkoholik či špatný muslim, děti automaticky patří matce, ať už je muslimka, nebo ne.

A jak je to s majetkem?

V islámu se majetek při rozvodu obecně nerozděluje. Žena nemá nárok na manželův majetek a stejně tak on nemá nárok na její. Majetek vždy patří tomu, kdo jej pořídil, zdědil nebo komu byl darován.

Pokud si manželé pořídili něco společně a oba do toho investovali, měli by mít sepsanou smlouvu, kde bude uvedeno, že žena přispěla určitou částkou a vlastní například polovinu. Proč? Protože zabezpečení rodiny je povinností manžela a žena není povinna mu s tím finančně pomáhat. Pokud to ve smlouvě není uvedeno, považuje se její příspěvek za sadaqa (dobročinný dar).

Pokud žena během manželství přispívá do domácnosti, což není její povinnost, může si to smluvně ošetřit, aby měla v případě rozvodu právo získat část peněz zpět. Pokud však takové ustanovení není uvedeno, považuje se její příspěvek rovněž za sadaqa.

Rozvod není radostná záležitost, avšak muslimové by se i v této situaci měli chovat k sobě s respektem a úctou. I když už nejsou manželé, spojuje je náboženství a případně jejich děti, které je stále potřebují.

A Bůh ví nejlépe.