Smrt v islámu

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného

Smrt v islámu je velmi rozsáhlé téma, o kterém prorok Muhammad (mír s ním) hovořil velmi často a detailně, což se liší od jiných proroků a poslů. Možná je tomu tak i proto, že islám je posledním náboženstvím, jehož platnost trvá až do Dne zmrtvýchvstání. Bůh ví nejlépe. 

Duše člověka je věčná a na určitou dobu přebývá v těle, o které je třeba se pečlivě starat. Zajímavým faktem je, že lidé v minulosti žili mnohem déle. Adam se například dožil přibližně 900 let a prorok Núh podobně. Byli větší, silnější a odolnější. Dnes jsou lidé menší, slabší a dožívají se kratšího věku. To vše je součástí Boží milosti, protože naše populace je mnohem početnější. Kdybychom byli stejně velcí a silní jako dřívější generace, jednoduše bychom se všichni na tuto Zemi nevešli. 

Adama (mír s ním) Bůh stvořil z několika vrstev hlíny a člověk je nadřazen všem Božím stvořením, díky Jeho milosti. Důkazem tohoto postavení je příběh, kdy Bůh přikázal andělům a Iblísovi, aby se Adamovi poklonili. Evu pak Bůh stvořil z Adamova žebra, aby byla vždy po jeho boku, poskytovala mu společnost a radost. 

Život člověka na tomto světě je pouze dočasnou zkouškou; po něm nás čeká věčný život, ať už v ráji, nebo v pekle. Záleží pouze na nás samotných. 

Čas jednou vyprší a užívání tohoto světa skončí. Nezáleží na tom, zda jde o boháče nebo chudáka, krále nebo sluhu, ženu nebo muže; všichni tento svět opustíme pouze se svými skutky - nic víc, nic míň. 

Kdo to je anděl smrti, jak vypadá a jaké má jméno? 

Anděl smrti je bytost stvořena ze světla a jejím úkolem je odebírat lidem duši z těla ven. Obecně víme, že andělé jsou ohromní a mají několik páru obrovských křídel, ale také víme, že se mohou lidem zjevovat v různých formách, aby vykonali svůj úkol. Jak bude vypadat anděl smrti ve chvíli, kdy přijde k nám, záleží na nás, bere si totiž na sebe podobu dle toho, komu jde právě odebrat duši. 

Říká se, že jeho jméno je Azrael, ovšem v islámu to potvrzené nemáme, proto ho ve svém článku budu nazývat pouze andělem smrti.

Když vstoupí do místnosti anděl smrti, člověk, pro jehož duši si přišel, jej vidí. Avšak už je ve stavu, kdy nemůže mluvit. Je několik příběhů, kdy rodina seděla u svého příbuzného, který ležel na smrtelné posteli a najednou viděli, jak se díval mimo, buďto se zhrozil, nebo se naopak usmíval - krátce na to ten člověk zemřel. A existuje jen pár příběhů, kdy někteří z řad velmi zbožných muslimů těsně před smrtí promluvili a řekli, koho/co vidí. Jeho místo je u hlavy, kde vybízí duši, aby šla ven. 

Odchod věřícího člověka

Andělé duši muslima převezmou, zabalí do krásného a voňavého roucha, a nesou ji do nebes k Nejvyššímu. Na každé nebeské úrovni se setkávají s anděly, kteří se ptají: Čí je tato dobrá duše? Tento dotaz není kladen proto, že by andělé nevěděli, ale aby se projevila čest a sláva této duše. Andělé, kteří duši doprovázejí, odpovídají jejím nejkrásnějším jménem, které bylo používáno na zemi. Například řeknou: „Toto je duše toho a toho, syna (či dcery) toho a toho.“  Na každé úrovni nebes jsou brány otevřeny a andělé vítají duši s radostí a pokojem. Duše pokračuje ve své cestě až k nejvyšším nebesům, kde je postavena před Boha. Po dosažení nebes je duše zapsána do Illijún/Kniha dobrých skutků, což je místo záznamu těch, kteří byli spravedliví a čistí. Poté se duše vrací do zpět na Zem, kde čeká na Den zmrtvýchvstání.

U nevěřícího člověka bude všechno naopak, jeho duše bude zahalená do hrubé chlupaté a páchnoucí látky, oškliví andělé ji ponesou do nebes s nehezkými slovy a hned u první brány v nejnižším nebi, která se ani neotevře, Bůh řekne, aby byla zapsána do Knihy špatných duší a bude vhozena zpět na Zem, kde bude též vyčkávat na Den soudný.

Po smrti bude duše člověka navrácena zpět na místo, kde se nachází jeho tělo, nebo na místo, kde člověk zemřel, pokud jeho tělo není k nalezení. Následně bude vystavena zkoušce, při níž k ní přijdou dva andělé - Munkar a Nakír. Nezáleží na tom, zda je tělo pohřbené či nikoliv, tito andělé přijdou v každém případě.

Tento stav je pro naše lidské chápání a představivost nepopsatelný, protože duše po smrti vstupuje do jiného světa a odlišného časoprostoru. Můžeme si to však do určité míry přiblížit skrze spánek. Spánek je totiž považován za malou smrt - duše dočasně opouští tělo, přesto s ním zůstává ve spojení.

Každý z nás zná ten pocit, když se probudíme z podivného snu a chvíli nevíme, kde jsme. V tom snu jsme se ocitli na jiném místě, mluvili s někým, plavali v oceánu nebo prožívali bolest, a přitom naše tělo leželo klidně v posteli. A právě takto si můžeme alespoň vzdáleně představit, jak bude vypadat náš život po smrti. Naše tělo bude ležet v hrobě, postupně se rozkládat a zůstanou z něj jen kosti, zatímco duše bude existovat v jiném světě.

V islámu se tomuto meziprostoru říká barzach - svět mezi životem na tomto světě a věčným životem na onom světě.

Zkouška v hrobě

Po smrti člověka přijdou k jeho duši dva andělé - Munkar a Nakír. Každého se zeptají na tři zásadní otázky:

1. Kdo je tvůj Pán?
   Správná odpověď: Bůh (Alláh).

2. Jaké bylo tvé náboženství?
   Správná odpověď: Islám.

3. Kdo je tento člověk (Muhammad)?
   Správná odpověď: Posel Boží.

Tyto odpovědi však nebudou založené na rozumu nebo logickém úsudku, protože v této fázi už každá duše bude vědět, že Bůh existuje a že islám byla pravda - díky prožitku smrti, setkání s andělem smrti a cestě do nebeských sfér. Přesto správně odpovědí pouze ti, kdo tomu skutečně věřili a žili podle toho během svého života. Tyto odpovědi totiž zůstanou uložené hluboko v duši zbožného a praktikujícího muslima, a díky Boží milosti dokáže ve zkoušce uspět.

Muslim, který během života spáchal jen malé hříchy a činil pokání, úspěšně touto zkouškou projde. Od té chvíle bude v hrobě přebývat v jakémsi malém ráji, kde ucítí jeho vůni, spatří jeho krásu a bude se těšit, až si ho naplno užije po Dni zmrtvýchvstání. Nebude sám - společnost mu budou dělat jeho dobré skutky z tohoto světa.

Nevěřící a lidé, kteří žili v odporu k Bohu, ve zkoušce Munkara a Nakíra neuspějí. Jejich duše bude od té chvíle v malém pekle, v nevlídné společnosti, plné strachu a bolesti. Budou si přát, aby Den zmrtvýchvstání ještě nenastal, protože vědí, že je čeká ještě horší osud. Jejich nářek a sténání slyší v tomto pozemském světě pouze zvířata a džinové.

I muslim bude potrestán?

Ano, protože Bůh je Spravedlivý a každý člověk se bude zodpovídat za své činy. Nikomu nic neprojde, ledaže by mu Milostivý Alláh odpustil. Každý muslim si to může přát a doufat v Boží milost, ale zároveň by se na to neměl slepě spoléhat.

Zbožný a praktikující muslim, který činil pokání, vyhýbal se hříchům a snažil se konat dobré skutky, není na stejné úrovni jako ten, kdo pouze vyslovil šahádu, hřešil, nečinil pokání a víru příliš nepraktikoval. Proto je s každým člověkem zacházeno podle jeho skutků a postavení u Alláha.

Zásadní rozdíl mezi věřícím a nevěřícím však spočívá v tom, že muslim, který v sobě má byť jen kousek upřímné víry, nebude v pekle navěky. Pro nevěřícího člověka je peklo konečným a věčným osudem. Taková je spravedlnost Alláhova.

Vidí mrtvý člověk svou rodinu?

Říká se, že mrtvý člověk vidí svou poslední cestu. Sleduje, jak je jeho tělo omýváno, jak jej halí do pohřebního rubáše a jak jej nesou k hrobu. Vnímá i okamžik, kdy je ukládán do hrobu a zasypáván hlínou. Nakonec ještě slyší kroky posledního člověka, který od hrobu odchází. Tímto okamžikem se symbolicky loučí s tímto světem a začíná jeho život v posmrtném světě.

V islámu neexistují "duchové", kteří by bloudili mezi živými nebo někoho strašili. Duše zemřelých se nacházejí v jiném světě a nevracejí se do tohoto světa mezi lidi. Jediná situace, kdy se může člověku zdát, že někoho zemřelého spatřil, je ve snu - a i tehdy je to součást snového světa, nikoliv fyzické reality.

Jak vysvětlím příběhy, kdy někdo viděl svého blízkého příbuzného ve svém domě, který byl již mrtev? Snažil se s ním navázat kontakt, otevíral a zavíral dveře, nechával věci na jiném místě apod.?

Ano, těchto příběhů je dost a jsou dle toho natočené i některé hororové filmy, které jsou pochopitelně přibarvené... V takovém případě však vůbec nejde o mrtvého příbuzného, kterému chybíme a chce si s námi popovídat, nýbrž jde jen o džina - satana. V článku Džinové jsem se o tom rozepsala trochu více, najdete zde na mém blogu. 

Může člověk rychle konvertovat k islámu, když uvidí anděla smrti?

Člověk má celý svůj život na to, aby přemýšlel o tom, kdo stvořil tento svět a proč. Má dostatek času zamyslet se nad dokonalostí přírody, řádem vesmíru a tím, jak vše na tomto světě slouží člověku k životu a pohodlí. Konverze k islámu znamená uvěřit, že Alláh existuje, že proroci byli skuteční a že posledním prorokem pro celé lidstvo byl Muhammad, mír s ním.

V okamžiku, kdy přichází anděl smrti, se pro člověka vše stává jasným - to, čemu dříve nevěřil, se ukáže jako pravda. Jenže v tu chvíli už není cesty zpět. Pro nevěřícího je to strašlivý okamžik, protože pochopí, že zmeškal svou šanci. Někdo si může položit otázku: Kde je Boží milost?
Odpověď je jednoduchá - Boží milost mu byla dávána po celý život. Ve všech těch letech, kdy člověk bez vděku užíval darů tohoto světa, měl možnost hledat pravdu a poznat svého Stvořitele.

Člověk však může konvertovat až do posledního okamžiku před příchodem anděla smrti - a takové případy skutečně existovaly jak v době proroka Muhammada (mír s ním), tak i dnes. Někteří lidé vyslovili šahádu a krátce nato zemřeli. Před Bohem tak stanuli s čistým štítem, protože každý, kdo upřímně konvertuje k islámu, je jako znovuzrozený. Všechny jeho předchozí hříchy a skutky jsou mu smazány a začíná nový život s čistým záznamem. Tohle je jedna z velkých milostí Alláha vůči těm, kdo upřímně přijmou pravdu, ať už v jakémkoli okamžiku svého života.

Kdo chce přijmout víru, měl by tak učinit včas, protože nikdo neví, kdy pro něj nastane ta poslední chvíle.

A co když muslim není pohřben dle islámu?

Muslim nenese odpovědnost za to, co se stane s jeho tělem po smrti. Tato povinnost přechází na jeho rodinu nebo muslimskou komunitu. Silně se však doporučuje, aby měl každý muslim sepsanou poslední závěť - a u konvertitů, kteří mají nemuslimskou rodinu, to platí dvojnásob. Stává se totiž, že nemuslimská rodina nechce vydat tělo komunitě, která by zajistila islámský pohřeb, a místo toho jej pohřbí podle svých vlastních (ateistických či křesťanských) tradic.

Proto je velmi důležité, aby každý konvertita do své závěti jasně uvedl, že si přeje být pohřben podle islámských pravidel. Tím zajistí, že jeho přání bude respektováno a pohřeb proběhne, jak ukládá šaría.

A Bůh ví nejlépe.