Sociální sítě

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného

Z náboženského hlediska neexistuje žádné jednoznačné stanovisko týkající se sociálních sítí. Jeden islámský učenec může říct, že sociální sítě jsou špatné, zatímco druhý o nich bude mluvit pozitivně a dokonce je doporučovat. Oba názory mohou být správné.

Vše záleží na tom, jakým způsobem člověk sociální sítě používá, kolik času jim věnuje a čemu se tam věnuje. Dá se říct, že na nich můžeme získávat jak dobré, tak i špatné skutky. Proto si každý člověk musí stanovit vlastní rozumnou rovnováhu a snažit se, aby mu sociální sítě přinášely spíše užitek - ať už je aktivní, nebo jen hledá inspiraci, vzdělání, či sleduje média a dění ve světě.

Můj pohled na sociální sítě

Osobně se domnívám, že sociální sítě jsou v dnešní době skvělým prostředkem k tomu, aby muslim ukázal svému okolí - rodině, přátelům i veřejnosti - čemu věří a jak žije.

Zároveň jsou příležitostí i pro nemuslimy. Mohou tak „nahlédnout“ do života muslimů, pochopit jejich víru a vidět svět i z jejich úhlu pohledu. Dříve muslimové cestovali do nemuslimských států, aby lidem představili islám. My to dnes máme mnohem jednodušší právě díky sociálním sítím, což považuji za obrovskou příležitost.

Hranice a soukromí

I když člověk používá sociální sítě správně a snaží se dělat dawa (pozvánku k poznání islámu), měl by mít své hranice a nezveřejňovat ze soukromí více, než je nutné. Každý má tyto hranice nastavené jinde a záleží na každém z nás, co považujeme za normální a co už je příliš.

Proč nezveřejňuji více svých fotografií

Tohle je velmi častá otázka - a moje odpověď je stále stejná. Po všech svých zkušenostech o to nestojím a nemám z toho dobrý pocit. Stejně tak nezveřejňuji fotografie svých dětí, protože mi to nepřipadá úplně v pořádku. To je ale čistě můj osobní postoj. Nikomu ho nevnucuji - každý ať sdílí to, co sám uzná za vhodné.

Zároveň ale věřím, že je třeba mít na paměti zlou a ošklivou závist, která nám nebo našim blízkým může uškodit (s dovolením Božím). Proto je důležité dvakrát přemýšlet, než něco zveřejníme, a prosit Boha, aby nás ochránil před vším zlem. Ne každý nám totiž ze srdce přeje jen to dobré - a to je realita, na kterou bychom neměli zapomínat.

Sdílení víry na sociálních sítích

Někdo se může ptát: „Není trapné sdílet věci o náboženství a Bohu?“

Podle mě určitě ne. Každý má právo sdílet to, co je jeho srdci nejblíže. Nevidím jediný důvod, proč bych se měla za svou víru stydět.

Luxus a dokonalost na sítích

Na sociálních sítích lidé ukazují jen to, co chtějí. Často jsou fotografie upravené v aplikacích a realita je někde úplně jinde. Dokonalost ve skutečnosti neexistuje.

A luxus? Myslím, že opravdové štěstí spočívá v tom, když jsme spokojeni s tím, co máme, a když druhým přejeme to, co bychom si sami přáli pro sebe nebo pro své děti. To je skutečná radost a vděčnost Bohu.

Sociální sítě jsou jen virtuální svět. Mohou být pro nás velkým přínosem, ale nesmíme zapomínat, že ten skutečný život je kolem nás - rodina, přátelé a nezapomenutelné chvíle. A inšáAlláh i naše dobré skutky.

Kéž nás Bůh vede správnou cestou.