Žena dle islámu nemá žádná práva a muž ji může bít?

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného

Muslimky nemají v islámu žádná práva - jaká je skutečnost?

Pohled do historie ukazuje, že před islámem byly ženy často ponižovány a domácí násilí bylo běžnou součástí života. Muži si mohli brát neomezené množství žen, neexistovala jasná pravidla ani zákony. Ženy byly považovány za součást majetku - mohly být kupovány, prodávány, děděny a bylo s nimi nakládáno podle vůle jejich „majitelů“. Neměly právo rozhodovat o sňatku ani vyjádřit svůj názor; rozvod byl výsadou muže a rozvedené ženy byly stigmatizovány.

Narození dcery bývalo považováno za ostudu a v některých kmenech docházelo i k barbarskému pohřbívání novorozených dívek zaživa. Mnozí věřili, že ženy jsou ztělesněním zla; i když se jim nakonec přiznala lidskost, bývaly vnímány jen jako služebnice mužů. Ženy neměly dědická práva a majetek, který vlastnily, po svatbě přecházel do rukou manžela.

Historie mnoha společností tedy dlouho považovala ženy za podřadné. Islám však přinesl výrazné změny a dal ženám práva, o kterých se jim dříve ani nesnilo.

Práva žen v islámu

Manželství a rodina

Muž si smí vzít až čtyři manželky, pouze pokud ke všem přistupuje spravedlivě.
Žena není majetkem muže.
Souhlas ženy je podmínkou uzavření manželství.
Žena má právo požádat o rozvod.
Po rozvodu má muž povinnost ženu dočasně finančně zajistit (během čekací lhůty).

Majetek a finanční práva

Ženin majetek je výhradně její a může s ním volně nakládat.
Žena nemá povinnost finančně přispívat do domácnosti, i když pracuje.
Manžel je povinen zabezpečit ženu a děti; je-li lakomý, má žena právo vzít si nezbytné prostředky i bez jeho souhlasu.
Žena má právo na dědictví.

Výchova dětí

Rodiče se mají o děti starat spravedlivě, ať jde o syna či dceru.
Výchova klade důraz na rovnost mezi chlapci a dívkami v lidské důstojnosti a právech.

Vzdělání a veřejný život

Žena má právo na vzdělání.
Žena může svědčit u soudu (podmínky se liší dle právních škol a typu věci).
Žena má právo vyjádřit svůj názor a účastnit se veřejného života v mezích skromnosti a bezpečí.

Tento rámec odráží princip spravedlnosti a ochrany, který islám ženám poskytuje, a ukazuje, že jejich práva jsou v náboženských pravidlech pevně zakotvena.

Historická reflexe: úcta k ženám v arabské civilizaci

Dr. Gustave Le Bon v knize Arabská civilizace (Paříž, 1884) hodnotí společenskou roli žen v období rozkvětu arabské kultury a poukazuje na to, že úcta k ženám, vzdělávání a galantnost byly v muslimských společnostech systematicky pěstovány. Upozorňuje, že evropská rytířská tradice a „laskavá úcta k ženám“ byly výrazně ovlivněny arabskými zvyklostmi a že v období Abbásovců i Umajjovců vyniklo mnoho vzdělaných žen.

(Pozn.: jde o historický pohled autora 19. století, který ilustruje tehdejší srovnávání civilizací.)

„Bití žen“ a často zmiňovaný koránský verš

Kontroverzní verš bývá často vytržen z kontextu. Většina výkladů jej shrnuje do čtyř bodů:

Krajní řešení pro záchranu manželství: až po vyčerpání dialogu a dočasného odloučení loží. Cílem je náprava, ne agrese.
Symbolické a nebolestivé gesto: tradiční příměr je lehký miswák (kartáček na zuby). Nemá jít o násilí, ale o poslední varování, které nesmí bolet ani zanechat následky.
Jasná hranice: jakýkoli násilný čin je nepřijatelný a v rozporu s duchem islámu.
Právní zásah: překročí-li muž hranice a dopustí se násilí, nastupuje soudní ochrana ženy a sankce.

Cílem je ochrana manželství i ženy, nikoli legalizace násilí.

Prorok Muhammad (mír s ním) nikdy nezbil žádnou ze svých manželek a ženy k sobě vedl s laskavostí, respektem a porozuměním. Je zaznamenáno, že rozvedl ženu, kterou manžel bil a ona k němu měla odpor. Prorok rovněž říkával: „Nejlepší z vás je ten, kdo je nejlepší ke své ženě.“ To patřilo i mezi jeho poslední připomínky věřícím.

Kultura, tradice a realita kolem nás

Diskuse o miswáku bývá někdy ironizována, zatímco naše vlastní tradice (např. velikonoční pomlázka) se běžně přijímají jako „symbolické“. Ne všechny zvyky jsou vždy dodržovány jemně a bez bolesti - proto je fér dívat se na témata v širších souvislostech a sebereflexi.

Podobně je třeba otevřeně mluvit o domácím násilí: to je problém každé společnosti. Kritizovat islám bez znalosti jeho pravidel nedává smysl, když i v našem okolí trpí mnoho žen bez pomoci a pachatelé unikají odpovědnosti. Islám nic takového nepodporuje.

Matky v islámu: trojí právo

V islámu má matka mimořádné postavení vzhledem k těhotenství, porodu, kojení a výchově. Tradičně se říká, že matce náleží trojnásobná dávka úcty ve srovnání s otcem. Matce přísluší poslušnost, laskavost, úcta a péče po celý život, zvláště ve stáří. Její slovo má v rodině vysokou váhu a má být respektováno.

A Bůh ví nejlépe.