Žena musí dle islámu poslouchat svého manžela na slovo?

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného

Podřadné manželky, které musí poslouchat na slovo svého manžela… protože je to v Koránu?

Populární téma - pojďme se v pár odstavcích podívat na detaily manželství dle islámu.

Muži zaujímají odpovědné postavení nad ženami, protože za ně nesou zodpovědnost a poskytují jim finanční zajištění ze svého majetku. Žena naopak za svého muže odpovědnost nenese - muž není pod její ochranou a ona nemá povinnost se o něj finančně starat.

Bůh neustanovil muže jako ochránce žen proto, aby je mohli ponižovat, cítili se nadřazenými nebo si na nich vynucovali nároky. Naopak - toto postavení je svěřeno proto, aby ženám zajistili pohodlí, bezpečí a péči.

Ženy byly svěřeny do péče mužům, protože jsou něžná, křehká a citlivá stvoření, která si zaslouží ochranu a co nejlepší zacházení. Podle islámu jsou ženy vnímány jako „princezny“, o které je třeba pečovat a chránit je.

Bůh usiluje o to, aby ženám zajistil krásný život - jako dcerám, manželkám, matkám i členkám společnosti. Zároveň jim poskytuje ochranu před urážkami, jako je sexuální obtěžování, oplzlé řeči či neuctivé pohledy.

Islám také podporuje, aby muži vnímali vnitřní krásu ženy a neredukovali ji jen na fyzický vzhled.

Poslušnost versus slepé podřízení

Žena není zvíře, aby na slovo poslouchala svého manžela. Z islámského hlediska má manžel právo říct, co se mu líbí a co ne - to je v manželství normální. Žena by mu měla vyjít vstříc, pokud má pravdu a jeho požadavky jsou rozumné a v souladu s islámem. Jestliže se žena chová arogantně a tvrdohlavě, může tím zbytečně eskalovat napětí - a to je problém v každém vztahu.

Někdy je jednoduše lepší s úsměvem ustoupit, aby doma panoval klid. Když převažují emoce, lidé často nereagují racionálně. V takových chvílích je rozumné počkat na vhodnější okamžik - třeba u klidné večeře - a v klidu si promluvit tak, aby byli oba spokojení.

Avšak pokud žena vidí, že manželovy požadavky jsou nesmyslné, účelově vyhledává konflikty, dělá naschvály a bezdůvodně ji omezuje, má právo požádat o rozvod. Vyhovět takovým požadavkům není povinností.

Muži by neměli zneužívat náboženských povinností svých žen - vše má své hranice. Stejně tak platí, že muži, kteří chtějí ženy omezovat, existují všude, nejen mezi muslimy. Proto by si žena měla dobře rozmyslet, koho si bere, a rodina má pečlivě zvažovat, komu dává dceru.

Když chybí respekt - na obou stranách

Manželka má právo upozornit manžela na to, co jí vadí nebo co považuje za problém. Dál je to o dohodě: buď najdou řešení a dosáhnou harmonie, nebo ne - a pak je rozvod legitimní možnost.

Stejně jako existují zlí a špatní muži, existují i zlé a špatné ženy, které si muže neváží: využívají ho, ponižují, dělají si z něj sluhu a „bankomat“, záměrně vyvolávají konflikty, chovají se arogantně, utrácejí za zbytečnosti, křičí, mluví vulgárně a někdy i fyzicky útočí. Islám takové chování jednoznačně odmítá.

I když Bůh ženu v manželství vyzdvihl a dal jí dříve nevídaná práva, neznamená to, že má nad mužem převahu nebo že ho může ponižovat. I žena má povinnosti.

„Poslušnost“ v praxi

Jednou z povinností ženy je poslušnost vůči manželovi - nikoli slepé podřízení. Jde o úctu, respekt, upřímnost a slušné chování. To je základ harmonického vztahu a cesta, která - inšáAlláh - může vést až do Ráje.

Islám ukazuje zlatou střední cestu: vyhnout se extrémům z obou stran a navzájem se doplňovat. Žena má své povinnosti vůči muži, muž vůči ženě - a oba mají svá práva. Mají být oporou, respektovat se a jednat spolu upřímně a zdvořile.

Role a potřeby

Žena je ženou a muž mužem - existují přirozené rozdíly, které není radno přehlížet. Žena potřebuje cítit lásku, pozornost a něhu. Muž chce být ochráncem rodiny a cítit podporu ženy, která mu dává najevo, že je hlavou domácnosti.

Takové soužití vyžaduje trpělivost a toleranci na obou stranách. Důležité je, aby v manželství převažovalo dobré. Nikdo není dokonalý - umět přimhouřit oko nad drobnostmi je dovednost, která vztah chrání.

Pravdou je, že některé muslimky chápou manželství tak, že žena musí bezvýhradně poslouchat ve všem - dokonce i v tom, co islám výslovně zakazuje. Takové pojetí není správné.

Přirovnání pro pochopení

Představme si, že nám soused na čas svěří někoho blízkého. Nestáváme se těmi, kdo mají dotyčného chránit a dohlížet na jeho bezpečí? Snažíme se, aby mu nic nechybělo - a přirozeně očekáváme respekt a vděčnost.

O co vážnější je to, když samotný Bůh svěřil ženy do péče mužům. Každý muž ponese před Bohem zodpovědnost za to, jak roli ochránce a opory zvládl.

Intimní život: práva a hranice

Manželka musí mít pohlavní styk se svým manželem?

Pohlavní styk je přirozenou součástí života a v manželství za něj - inšáAlláh - může být odměna. Manžel má právo na intimitu a uspokojení - a stejné právo má i manželka. Proto by se oba měli snažit být upravení, čistí a přitažliví jeden pro druhého.

Dlouhodobé a bezdůvodné odmítání intimity může vztah oslabit. Sex hraje důležitou roli: ovlivňuje psychickou pohodu, posiluje pouto, prohlubuje lásku a harmonii. Pokud manželé bezdůvodně přestanou intimně žít, vztah často trpí - někdy až k rozvodu.

Je však třeba rozlišovat: nemoc, reálná únava, psychická nepohoda či jiné vážné důvody jsou legitimní. V takových situacích má převládnout ohleduplnost a empatie - na obou stranách. Pokud je žena dlouhodobě a bezdůvodně odmítána, může se podle islámského práva domáhat rozvodu - a totéž platí i z druhé strany, pokud trpí muž.

Může muž znásilňovat svou manželku?

Ne. Islám striktně zakazuje násilí a nátlak. Muž nemá právo ženu bít - tím spíš ji v žádném případě nemůže znásilnit. Intimita v islámu stojí na souhlasu, laskavosti a vzájemném potěšení.

K české realitě a častým nepochopením

V Česku je mnoho žen, které chtějí být finančně i jinak soběstačné - často z těžkých zkušeností. Proto je mužská autorita v islámu někdy vnímána kriticky; hodnotí se prizmatem vlastní reality, bez znalosti detailů.

Někteří muži si bohužel osvojí chybnou představu: „živím rodinu, jsem víc, ona je nula“. Takové chování vede k ponižování a nátlaku - a je v rozporu s islámem. Není divu, že žádná žena nechce být snižována kvůli kusu žvance nebo prosit o každou korunu.

V českém prostředí si ženy často budují respekt přes vzdělání, práci a ekonomickou nezávislost. V islámu je ale ženě důstojnost dána už jejím bytím - nezávisle na tom, zda pracuje. Její hodnota vychází z role, laskavosti, ženskosti a péče o domov – hodnot, které si zaslouží úctu. Nemusí nic dokazovat - zaslouží si ochranu a lásku proto, kým je.

Sladká spravedlnost v manželství

Návod na krásný a šťastný život po boku jeden druhého existuje: je to vyváženost práv a povinností, laskavost, komunikace a úcta. Islám vede ke středu: žádné extrémy, žádné ponižování - ani ze strany muže, ani ze strany ženy.

A Bůh ví nejlépe.